Přeskočit na hlavní obsah

Berlínský vinohrad z dob studené války

Víno z městského vinohradu

Vinice nejsou jen dominantou venkova, jednu lze nalézt přímo v srdci berlínské čtvrti Kreuzberg. Pokrývá jen desetinu hektaru a vína zvaného Kreuz-Neroberger vyprodukuje ročně 350 lahví.
V posledních letech se o tuto malou městskou vinici stará berlínský rodák Daniel Mayer, enolog a vinař, který řadu let obchodoval s vínem.
"O vinici Kreuzberg jsem se začal starat v roce 2010, když se mě zeptal kamarád, jestli bych neměl zájem,” vzpomíná Mayer.
Réva vinná se v Berlíně a jeho okolí pěstovala po celá staletí, první vinice byly vysázeny na kopcích Kreuzbergu před více než 580 lety.
Vinice Kreuzberg, o kterou se Mayer stará, není zdaleka tak letitá. Byla vysazena v roce 1968, uprostřed studené války. Partnerské město Wiesbaden tehdy pro vinici darovalo pět hlav Ryzlinku. V letech 1971 a 1973 obdržela vinice z kraje Bergstraße, vinařské oblasti ve spolkové zemi Hesensko, dalších 75 keřů. V roce 1975 darovalo město Ingelheim 20 keřů Blauer Spätburgunder. Dnes je na této vinici celkem 350 hlav révy.

Víno levnější než pivo

Berlínská čtvrť Kreuzberg má starší vinařskou tradici než populární regiony v Kalifornii, Austrálii či Jižní Africe. Ale postupným rozšiřováním Berlína v 19. století bylo mnoho vinic vyklučeno a na jejich místě byly postaveny obytné domy. Proto se Berlín a jeho okolí hemží názvy, jako Weinmeisterstraße, Weinbrennerweg nebo Weinbergpark, které mají kořeny ve své slavné vinařské minulosti.
Mayer k tomu dodává: "Víno zde bylo velmi polulární, někdy i levnější než pivo. Ve městě se ho vyrobilo tolik, že se dokonce vyváželo do některých skandinávských a pobaltských zemí. Ale pak to všechno skončilo. Podstatným důvodem byla globalizace a výhodnost dopravy vín z jižních částí Evropy po železnicí.”

Místo vzniku prvního počítače světa

Vinice Kreuzberg je ve svahu nedaleko půvabného idylického parku Viktoriapark z 19. století. Její adresa je ale také místem původu prvního programovatelného plně automatického digitálního počítače na světě Z3, který navrhl německý inženýr Konrad Zuse, často považovaný za vynálezce počítače. 
Bohužel stroj a jeho plány byly zničeny během druhé světové války v prosinci roku 1943 při bombardování Berlína. Bomby tehdy zničily nejen laboratoř, ale i celý blok domů kolem, čímž se otevřela široká mezera v jinak husté městské zástavbě.

Po studené válce se klima otepluje

Projekt s vinicí na Kreuzbergu zahájil v roce 1966 Willy Brandt, tehdejší primátor západního Berlína. Jeho cílem bylo upevnění partnerství s Wiesbadenem, hlavním městem spolkové země Hesensko, která se nachází v okrese Rhein proslulém svými bílými víny.
V roce 1970 bylo z roční sklizně 11 lahví 0,7l a roku 1971 dokonce jen 7 lahví 0,7 l. Volba hroznů byla spíše politickým rozhodnutím bez ohledu na berlínské severní kontinentální klima. Hrozny Ryzlinku dozrávají pozdě, proto nemohly plně vyzrát a víno bylo prázdné a kyselé.
V posledních letech se díky klimatickým změnám a rostoucí teplotě kvalita vína zlepšila. Berlínská městská oblast má jedinečné mikroklima. Teplo se kumuluje mezi budovami městských domů, sálá z chodníků a teploty tak dosahují až o 4 °C vyšších hodnot ve srovnání s okolními oblastmi.

Ruční práce

Dnes se na vinici pěstují odrůdy Ryzlink a Spätburgunder. O vinice se po celý rok starají pod vedením Mayera dobrovolníci, kteří pomáhají s veškerou prací včetně prořezávání a sklizně. Z každého z 350 keřů je jedna láhev o objemu 0,375 litru.
Mayer vysvětluje: "Vinice je tak malá, že děláme vše ručně. Pěstitelské práce nám zaberou hodinu na jednu láhev, neboli 350 hodin ročně. Pak musíme hrozny převést vinařům do družebních měst, kde je presují a vyrobí z nich víno. Což pochopitelně výrazně zvyšuje výrobní náklady."

Vína k narozeninám

Víno Kreuz-Neroberger se stáčí stále do stejných úzkých, podlouhlých a válcovitých lahví z hnědého skla, které byly použity poprvé už v roce 1970, kdy se lahvoval první ročník.
Kreuz-Neroberger je velmi těžké získat. Není na vinných lístcích ani ve specializovaných vinotékách.
Existují pouze dva způsoby, jak se k vínu dostat. Buď ho za 10 EUR koupit na městském úřadu Friedrichshain-Kreuzberg, nebo ho od úřadu dostat darem k narozeninám, až budete slavit 100 let.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Divoké víno, prapředek révy vinné

Vzácná popínavá rostlina I když se postupem času její výskyt snižoval, roste réva divokého vína například u Rýnu, Mohanu i Mosely. V minulosti byla také rozšířena v zátopových oblastech Německa na horním Rýnu jakož i u Darmstadtu dolů k Basileje, ale také v mokřinách Dunaje. Nicméně řeč není o révě jako dnes pěstované rostlině (latinský název Vitis vinifera subsp. vinifera), ale o divoké révě vinné (Vitis vinifera subsp. sylvestris ), o rostlině, ze které dnešní pěstované odrůdy původně vzešly.  Neměla by být zaměňována s tzv divokým vínem, které popíná zdi mnohých domů. To je obvykle buď samo se pnoucí pětilisté tzv. psí víno ( Parthenocissus quinquefolia ) nebo trojlisté ( Parthenocissus tricuspidata ). Obě rostliny jsou z čeledi rodiny révy vinné, původně pocházejí z východní části Severní Ameriky a jsou často používány pro ozelenění obvodových stěn, protože jejich listy neopadávají, naopak na podzim se obarví nádhernou červenou.

Největší sud na světě je z Francie

Největší vinný sud je z Languedocu Největší sud na světě s kapacitou 300 tisíc litrů vína je dvanáct metrů dlouhý, má průměr šest metrů, váží 40 tun a patří Château Puech-Haut . K jeho výrobě spotřeboval bednář Nousseet 37 tun dubového dřeva. Ačkoli může sud pojmout stovky tisíc litrů vína, nesmí být použit pro tento účel. Gérard Bru, vlastník vinařství, řekl, že obří sud pravděpodobně použije pro nejrůznější aktivity a možná dokonce uvnitř udělá vinotéku. Château Puech-Haut je známé i svým spojením s uměním. Gérard Bru zve různé populární umělce k dekoraci běžných sudů. Mnohé z nich jsou nyní vystaveny v galeriích a soukromých sbírkách po celém světě. Tradice Mercieru Sud z Languedocu není první francouzský obří sud. Například na konci XIX století Eugene Mercier ze stejnojmenného šampaňského domu ukazoval obří sud na různých pařížských výstavách. Jeho první sud byl relativně malý, uchoval asi 75.000 lahví (50 tisíc litrů), ale jeho další a nejznámější sud vyroben

Egyptské vinařství na břehu Rudého moře

Miliardářovo vinařství s libanonským vedením Přestože staří Egypťané vyráběli a rádi konzumovali dobré víno, dnešní Egypt je na vinařské mapě pro příznivce vína bílým místem.  To už ale tak úplně neplatí. V egyptském letovisku El Gouna vzdáleném 22 kilometrů severně od Hurgády je vinařství Kouroum of the Nile, které řídí Libanonka Rania Kallas a o výrobu vína pečuje její manžel Labib Kallas. Cíl je jasný - vyrobit na pobřeží Rudého moře dobré egyptské víno. Kouroum of the Nile Nebe nad El Gouna je dokonce i v zimě bezchybně modré, bez srážek, teploměr i nyní ukazuje příjemných 20 stupňů Celsia. To je sice ideálem pro všechny milovníky slunce, kteří chtějí uniknout evropské zimě a několik dní relaxovat na pobřeží Rudého moře, pro vinice ani víno to ovšem úplně ideální není.  Alkohol je tabu Egypt je nejlidnatější zemí v arabském světě, většina z jeho 85 milionů obyvatel jsou muslimové a islám konzumaci alkoholu zapovídá . "Alkohol je zde stále tabu," říká Rania