Přeskočit na hlavní obsah

Francouzské ženy vinařky vedou velká vinařství

Desítky hektarů pod kontrolou žen

Château de La Rivière
Manon Deville z Château de La Rivière dělá veškerá rozhodnutí ve vinici i ve sklepě, aniž by pocházela ze slavné vinařské rodiny. Přes svou drobnou 150 centimetrů vysokou postavu a své mládí 26 let však vyzařuje zdravé sebevědomí. 
Manon říká: "Mám jasnou představu počínaje pěstováním vinné révy až po hotové víno. Skutečně vidím, kde budeme muset přidat, abychom dosáhli kvality, které chceme.
Její prarodiče, kteří ji bezesporu ovlivnili, byli zemědělci. Po absolvování zemědělsky orientované střední školy v Lyonu se rozhodla pro studium biologie. Zásadní pro ni byla její první stáž v Beaujolais, kdy se nadchla pro révu i víno. A následně potom na vysoké škole v Montpellier získala dva diplomy jako enoložka a inženýrka vinařství. 
Její talent objevil Xavier Buffo, generální ředitel impozantního Château de La Riviere, který sám 15 let pracoval ve vinicích v Bordeaux. A právě on ji v roce 2014 jmenoval technickou ředitelkou 65 hektarů vinic i výroby vín v Château de La Rivière.

Patriarchální tradice

Dokonce ještě v roce 1960 nebyly ženy vítány ve vinných sklepech. Každá vinařská rodina prosazovala za pokračovatele svého rodu automaticky mužského potomka i v takových případech, kdy měly dcery odborné znalosti a dobrý nos na víno. Ještě v 60. letech 20. století neměly ženy  ve vinařství prakticky žádné místo.
Pro mladé ženy vinařky jako je Deville je dnes obtížné si představit, co na vlastní kůži zažívala Jacqueline Cruège, jedna z prvních žen, která v roce 1964 získala v Bordeaux diplom enoložky, ale ke své lítosti dodnes nenašla prostor, aby mohla udělat vlastní víno.
Příliš silná konkurenci mužů a tehdejší rozdělení rolí ve vinařství ji přivedly do univerzitních laboratoří, kde prováděla spolu se svým slavným kolegou Jacquesem Bloinem nejrůznější výzkumy a spolupodílela se na práci “Analýza a složení vín - jak porozumět vínu.”

Dlouhá cesta k dnešní samozřejmosti

Ženy jako Jacqueline Cruège ale dláždily cestu talentovaným nástupkyním jako je Manon Deville. Stejně jako Deville je mnoho dnešních vinařek vysoce kvalifikovaných, často mají jeden nebo více odpovídajících titulů, přesto se nerozhodly pro práci vědeckou, ale šly do terénu. 
Podobně stará jako Deville je i Chloé Conort, která má na starosti moderně vybavené sklepy vinařství v Entre-Deux-Mers, které obhospodařuje 28 hektarů vinic. Věk obou žen dnes již ale není nic neobvyklého.

Vinařkou od devadesátých let

Zajímavý je i příběh zdravotní sestry Bernadette Arbo, která je ještě z generace, kdy se v rodině přísně dodržovala patriarchální struktura. Její rodiče měli vinice v Côtes de Bordeaux, hrozny každoročně prodávali družstvu, které ovšem špatně hospodařilo. 
Žádný z jejich sourozenců nechtěl v této rodinné obživě pokračovat. Ale Bernadette se spolu s manželem Josephem odvážila. Během jednoho roku se snažili doplnit si alespoň částečně potřebné vzdělání a zúčastnit se školení výroby vína.
Dnes již s úsměvem vzpomíná: "Naše první pokusy nebyly úspěšné. Ročník 1992 nebyl zrovna dobrý, bohužel ten následující byl ještě horší. Přemýšleli jsme, jestli vůbec můžeme pokračovat. Naštěstí jsme nic nevzdali. Obrat k lepšímu nastal v roce 1994, kdy jsme obdrželi naši první zlatou medaili a rok na to další. Dnes patří Vignobles Arbo 40 hektarů vinic. Naše vína se vyvážejí do mnoha zemí. Samozřejmě nás velice těší, že dcera i syn budou ve vinaření pokračovat.”

Ženy spolupracují se ženami

Dalším příkladem je Marie-Hélène Yung-Theron, která vyrostla v Château de Portets. Už jako dítě seděla na kolenou řidiče traktoru, který jezdil ve vinicích, a také často chodila do sklepa. Nenavazovala na žádné starověké vinařské tradice, protože její rodina získala vinařství v roce 1956 v naprosto zanedbaném stavu.
Po studiu vinohradnictví a vinařství začala pracovat v rodinném podniku. Nyní řídí celý provoz i výrobu z 38 hektarů vinic. Její sklepmistryní je mladá Kaliforňanka Sarah Robert. O svých zásadách říká: “Vycházím z toho, že práce ve vinicích je kolektivní, funguje jedině když se kombinuje několik dovedností. Důležité je vše mít pod kontrolou. Ve vinicích a ve sklepě všechno kontroluji, možná právě proto mě čeká již 27. sklizeň.

Vinařky už k vinařství patří

Manon Deville toho má ještě hodně před sebou, letos ji bude čekat už pátá sklizeň. A zejména se může spolehnout na svého učitele Xaviera Buffo. "On mi důvěřuje a já poslouchám všechny jeho rady, ale rozhodně i já chci přispět ke zlepšení kvality našich vín," říká sebevědomě.
Je zřejmé, že vinařky už našly svoji cestu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

České mezinárodní Oenoforum 2015

Před dvěma týdny začala pod patronací OIV pořádaná česká mezinárodní soutěž Oenoforum 2015. Poplatek za přihlášení vína činil 65 €. Téměř 350 přihlášených vín z jedenácti zemí hodnotilo 36 hodnotitelů, z nichž 75 % bylo z Česka a Slovenska, po dvou z Itálie a Portugalska a po jednom z Rakouska, Bulharska a Moldávie. Celkem byly uděleny 3 Velké zlaté medaile, 66 Zlatých a 36 Stříbrných a z těchto 105 medailí si vinaři ze Střední Evropy rozdělili 93. Čeští a slovenští producenti dosáhli na rovných 90 medailí představujících 86 %, ještě více, než jaké bylo jejich zastoupení mezi hodnotiteli. Celkově středoevropané uspěli takto: Velká zlatá Zlatá Stříbrná Česko 1 47 27 Německo 2 Rumunsko 1 Slovensko 1 10 4 Vína z vinařství prezidenta soutěže si na lahev přilepí 3 medaile a 2 Vítěze kategorie a vína sponzora soutěže získala 7 medailí a 1 Vítěze kategorie. O zbývajících 12 medailí se podělil

Oenoforum: česká mezinárodní soutěž letos v Lednici udělila 137 medailí

Výsledky soutěže Oenoforum 2016 V jubilejním desátém ročníku české mezinárodní soutěže Oenoforum 2016, která přijímá přihlášky vín z celého světa a koná se pod záštitou OIV, se letos poměřilo 456 vín přihlášených z devíti zemí. Přihláška jednoho vína stála 1600 CZK a dvoudenního hodnocení se v Lednici ve dnech 21. až 22.  dubna zúčastnilo celkem třicet sedm hodnotitelů z deseti zemí. Do konečného žebříčku se dostala vinařství z devíti přihlášených zemí oproti loňským osmi , ale letošní součty obsahují jeden nepříjemný diplomatický omyl.

Divoké víno, prapředek révy vinné

Vzácná popínavá rostlina I když se postupem času její výskyt snižoval, roste réva divokého vína například u Rýnu, Mohanu i Mosely. V minulosti byla také rozšířena v zátopových oblastech Německa na horním Rýnu jakož i u Darmstadtu dolů k Basileje, ale také v mokřinách Dunaje. Nicméně řeč není o révě jako dnes pěstované rostlině (latinský název Vitis vinifera subsp. vinifera), ale o divoké révě vinné (Vitis vinifera subsp. sylvestris ), o rostlině, ze které dnešní pěstované odrůdy původně vzešly.  Neměla by být zaměňována s tzv divokým vínem, které popíná zdi mnohých domů. To je obvykle buď samo se pnoucí pětilisté tzv. psí víno ( Parthenocissus quinquefolia ) nebo trojlisté ( Parthenocissus tricuspidata ). Obě rostliny jsou z čeledi rodiny révy vinné, původně pocházejí z východní části Severní Ameriky a jsou často používány pro ozelenění obvodových stěn, protože jejich listy neopadávají, naopak na podzim se obarví nádhernou červenou.