Souboj hipster vs. klasika
V australském časopise Wine Companion Jamese Hallidaye proběhla zajímavá polemika o vínech zcela netradiční podoby označovaných jako Hipster wines, hipsterská vína, nebo také New wave Aussie wines.
Na první pohled zarazí jejich podezřelé barvy - od oblačné bílé přes oranžovou až po nemastnou neslanou rudou či kalně červenou i jejich tajemné názvy psané na ručně vyrobených etiketách.
Campbell Mattinson, významný editor vinařských časopisů, spisovatel a kritik, věc shrnul takto: "Minimálně deset let tu doutná napětí mezi víny, které našly po celé zemi cestu na ty nejprestižnější vinné lístky a do elegantních stylových barů, a mezi víny, které spadají mimo tuto kategorii. Zdá se, že pevné spojení zajetých značek nelze rozbít, ale nová vlna Hipster wines se přece jen rozhodla rozpojit ho."
Jenže Hipster wines se většinou podávají v chladných a neotřelých barech, kde je nabízejí i pijí nekonvenčně upravení a oblečení mladí lidé, když řada z nich je potetovaná víc než flotila námořníků. Jsou to chlápci s plnovousem i holky s podivnými účesy.
Vína jejich vkusu se diametrálně liší od klasických a spolehlivých značek, na které je většina konzumentů zvyklá a zajišťují jim určitý komfort a tradici. Jsou jich plné vinné lístky v restauracích, které má obšancovaná většina obchodních zástupců jednoho hlavního distributora. Mimochodem, není nic nudnějšího než pít průmyslově vyrobený alkohol, který do sebe většinou lijou každodenní pijáci.
Mattinson na adresu Hipster wines poněkud nerudně hartusí: "Nikdo se neprosí o všechna ta neznámá vína a jejich podivné názvy a přesto nám je bez ohledu na to vnucují. Nemůžeme si objednat, co chceme, to je ten argument. Otázka zní: klameme sami sebe nebo nám má nová vlna otevřít zcela nový báječný svět zkušeností a chutí? A možná ještě důležitější je položit si otázku: mohou nová i stará vína koexistovat? Nebo vše vyřeší jen výstřel z pistole za úsvitu a zůstane jen jeden?"
Možná je tento popis přehnaný, ale jádro pudla bude někde uprostřed. Jisté je, že příznivci svého typu táhnou vždy za jeden provaz a asi se jen tak nedají přetáhnout do druhého tábora.
Nicméně jednoduchý způsob, jak získat vlastní názor, je zvolit otevřenou konfrontaci a vše ochutnat.
Na první pohled zarazí jejich podezřelé barvy - od oblačné bílé přes oranžovou až po nemastnou neslanou rudou či kalně červenou i jejich tajemné názvy psané na ručně vyrobených etiketách.
Campbell Mattinson, významný editor vinařských časopisů, spisovatel a kritik, věc shrnul takto: "Minimálně deset let tu doutná napětí mezi víny, které našly po celé zemi cestu na ty nejprestižnější vinné lístky a do elegantních stylových barů, a mezi víny, které spadají mimo tuto kategorii. Zdá se, že pevné spojení zajetých značek nelze rozbít, ale nová vlna Hipster wines se přece jen rozhodla rozpojit ho."
Chce to ale změnu
Vína jejich vkusu se diametrálně liší od klasických a spolehlivých značek, na které je většina konzumentů zvyklá a zajišťují jim určitý komfort a tradici. Jsou jich plné vinné lístky v restauracích, které má obšancovaná většina obchodních zástupců jednoho hlavního distributora. Mimochodem, není nic nudnějšího než pít průmyslově vyrobený alkohol, který do sebe většinou lijou každodenní pijáci.
Skončí stará vlna, když příjde nová?
Možná je tento popis přehnaný, ale jádro pudla bude někde uprostřed. Jisté je, že příznivci svého typu táhnou vždy za jeden provaz a asi se jen tak nedají přetáhnout do druhého tábora.
Nicméně jednoduchý způsob, jak získat vlastní názor, je zvolit otevřenou konfrontaci a vše ochutnat.