Cíle OIV
Blog německé Univerzity v Geisenheimu zveřejnil rozhovor s Monikou Christmann, profesorkou a vedoucí jejího ústavu Institut für Önologie, která byla vloni zvolena na období tří let prezidentkou Mezinárodní organizace pro révu a víno (OIV). Po svém ročním působení na tomto postu se v rozhovoru podělila o některá fakta a své zkušenosti.Christmann na začátku zrekapitulovala, že OIV založily v roce 1924 jako mezivládní organizaci Francie, Španělsko, Řecko, Maďarsko, Itálie, Lucembursko, Portugalsko a Tunisko, ke kterým se postupně přidávaly další země.
Nyní má organizace 46 členských států a její aktuální poslání se nezměnilo: cílem je i nadále propagovat výhody konzumace vína a jeho kvalitu. Samozřejmě i chránit zájmy vinařství i vinohradnictví a zlepšit trh s vínem i jeho obchodní podmínky. Důležitou roli hraje dále harmonizace a validace metod analýz vín, ochrana zeměpisných označení, garance záruky originality a autentičnosti produktů stejně jako boj proti falšování vín a nekalé soutěži.
Rozhodování a komunikace
Mezinárodní působnost
Během svého ročního působení se Christmann setkala s celou řadou zajímavých osobností a navštívila řadu inspirujících míst. Ať již to byli vědci a politici z celého světa, či takzvaní pozorovatelé. Mezi nimi byli například i zástupci regionů v Číně či jiných zúčastněných stran. Spolu s nimi zmínila i setkání se zástupci mezivládních organizací jako jsou EU, Codex Alimentarius nebo WHO.Různorodé zájmy
K otázce sladění různorodých zájmů 46 členských států Christmann uvedla příklady, kdy jedna země věří, že geneticky modifikované organismy nebo rostliny nemají nic společného s konceptem udržitelného rozvoje a pokládá za důležité chránit stávající biodiverzitu, a jiná naopak zastává názor, že kvalitní produkci mohou zajistit i geneticky modifikované organismy.V jiném případě je některá země přesvědčená, že je třeba používat méně pesticidů nebo dokonce vůbec žádné, protože nové klony rostlin jsou stále odolnější proti nepříznivým vlivům okolního prostředí, o čemž další země přesvědčené nejsou.
Druhá část rozhovoru