25. června 2016

Divoké víno, prapředek révy vinné

Vzácná popínavá rostlina

I když se postupem času její výskyt snižoval, roste réva divokého vína například u Rýnu, Mohanu i Mosely. V minulosti byla také rozšířena v zátopových oblastech Německa na horním Rýnu jakož i u Darmstadtu dolů k Basileje, ale také v mokřinách Dunaje. Nicméně řeč není o révě jako dnes pěstované rostlině (latinský název Vitis vinifera subsp. vinifera), ale o divoké révě vinné (Vitis vinifera subsp. sylvestris), o rostlině, ze které dnešní pěstované odrůdy původně vzešly. 
Neměla by být zaměňována s tzv divokým vínem, které popíná zdi mnohých domů. To je obvykle buď samo se pnoucí pětilisté tzv. psí víno (Parthenocissus quinquefolia) nebo trojlisté (Parthenocissus tricuspidata). Obě rostliny jsou z čeledi rodiny révy vinné, původně pocházejí z východní části Severní Ameriky a jsou často používány pro ozelenění obvodových stěn, protože jejich listy neopadávají, naopak na podzim se obarví nádhernou červenou.

Kde se divokému vínu daří

Divoké víno však žádné zdivo nezdobí. Tato réva je nížinná lesní popínavá liánovitá rostlina, která má ráda teplo a vlhko. Stejně jako ostatní liány i ona se vytáhne na stromy do překvapivých výšek, takže ji lze použít i jako žebřík. Divoké víno upřednostňuje vlhkou, na živiny bohatou a jílovitou půdu - typickou pro pralesy nebo pro oblasti podél divokých řek. Tedy i pro půdu, která byla dříve typická pro země střední a jižní Evropy. Dnes se dají s tímto podložím srovnávat pouze půdy lužních lesů, které se v malé míře zachovaly podél větších řek, což je dnes asi jedno procento z původní vegetace.

Umělé rozšiřování révy

Například ve zmíněném Německu se divoké víno vyskytuje na několika místech v Horním Porýní-Graben, kde je několik set rostlin s divokými hrozny, které přežily v záplavových územích. Ale spolu s touto divokou révou rostou i nově vysázené exempláře. Právě v Německu je místo s velkým počtem pravé divoké révy - na ostrově Ketscher na řece Rýn jižně od Mannheimu, kde stále roste asi sto keřů divoké révy. 

Genetická banka 

Divoká réva je předek kulturní révy, je to "kulturně a historicky velmi významné dědictví," říká zemědělská bioložka Erika Maul z Julius Kühn Institute. Z tohoto důvodu se zde geneticky čisté divoké révy stále udržují, například v Botanické zahradě univerzit v Karlsruhe a v Marburgu, stavějí se pro ně i nová stanoviště, pro případ jejich přesídlení z důvodů jejich případného zániku ve volné přírodě. 
Podle slov Eriky Maul mohou být použité divoké odrůdy plodin jako genový rezervoár pro budoucí šlechtění plodin. Některé dědičnosti divokého hroznu, zejména jeho odolnost proti škůdcům, plísním nebo černé hnilobě, by mohly pomoci při zlepšování kvality kulturní révy vinné. Všechny možné potenciály se průběžně zkoumají.

Historie révy a vína 

Divoké víno je jednou z nejstarších plodin vůbec. V Gruzii a v jižním Iráku pěstovali lidé révu vinnou před více než 7000 lety. Možná přišli na chuť procesu spodního kvašení, který se nastartoval ve vlhkých údolích řek, a zažili tak první malé opojení z vína. Nebo hrozny posbírali, přivezli domů, nespotřebovali je hned čerstvé, nýbrž uložili a mezitím začalo alkoholové kvašení. Hrozny byly velmi malé s velkými jádry, vylisovalo se tedy i malé množství šťávy. Aby nesly užitek, muselo růst těchto rostlin velmi mnoho. A bezpochyby se sbíraly i jejich listy, kterými lidé krmili dobytek.