Přeskočit na hlavní obsah

Egyptské vinařství na břehu Rudého moře

Miliardářovo vinařství s libanonským vedením

Přestože staří Egypťané vyráběli a rádi konzumovali dobré víno, dnešní Egypt je na vinařské mapě pro příznivce vína bílým místem. 
To už ale tak úplně neplatí. V egyptském letovisku El Gouna vzdáleném 22 kilometrů severně od Hurgády je vinařství Kouroum of the Nile, které řídí Libanonka Rania Kallas a o výrobu vína pečuje její manžel Labib Kallas. Cíl je jasný - vyrobit na pobřeží Rudého moře dobré egyptské víno.
Kouroum of the Nile
Nebe nad El Gouna je dokonce i v zimě bezchybně modré, bez srážek, teploměr i nyní ukazuje příjemných 20 stupňů Celsia. To je sice ideálem pro všechny milovníky slunce, kteří chtějí uniknout evropské zimě a několik dní relaxovat na pobřeží Rudého moře, pro vinice ani víno to ovšem úplně ideální není. 

Alkohol je tabu

Egypt je nejlidnatější zemí v arabském světě, většina z jeho 85 milionů obyvatel jsou muslimové a islám konzumaci alkoholu zapovídá. "Alkohol je zde stále tabu," říká Rania Kallas. "Ale není zcela zakázán." V turistických oblastech podél Rudého moře a v mezinárodních hotelích v Káhiře se jeho prodej a konzumace tolerují. A právě na turisty se produkce vinařství Kouroum of the Nile zaměřuje. Víno rozhodně tvoří mezeru na trhu, protože zahraniční vína jsou při importu zatížená 3000% daní. 
Jenže v minulosti byla místní egyptská vína sotva pitelná a ví to i Kallas: "Slyšel jsem lidi říkat hrozné věci o egyptských vínech, což je veliká škoda. Každá země potřebuje vlastní dobré víno. Naše vína ale lidem chutnají.”

Vinařství vydupané z písku

Za vznikem vinařství stojí egyptský miliardář Samih Sawiris, pocházející z bohaté koptské rodiny. Vytvořil silné obchodní impérium a na konci osmdesátých se zasadil o vznik města El Gouna na umělé laguně, které doslova vydupal z pouštního písku. Proto postavil své vinařství právě zde a v roce 2002 zahájil výsadbu prvních vinic. O tři roky později začala pod vedením manželů Kallasových výroba vína.
Samotné vinice jsou od vinařství několik set kilometrů vzdálené. Hlavní vinice o rozloze 500 akrů jsou na severu země na půl cesty mezi Káhirou a Alexandrií, další jsou v oblasti Samaloot - Menia ve středu země, 250 kilometrů jižně od hlavního města. 
Mezi pěstované odrůdy, které byly dopraveny letecky z Francie a Itálie, patří Petit Verdot, Cabernet Sauvignon, Merlot, Syrah, Pinot Noir, Grenache, Vermentino a Chardonnay. Na vinicích v Samaloot - Menia se pěstuje výlučně Bannati, egyptská autochtonní bílá odrůda.

Dřevěné sudy nefungují

Rania Kallas říká: “Podmínky pro pěstování nejsou nikde v zemi úplně ideální. Písčitá půda, velmi vysoké teploty, které mohou v létě stoupnout nad 40 stupňů Celsia, a téměř žádné srážky. Musíme tedy vinice trochu oklamat, aby víno dobře prospívalo.” Jak to přesně dělají ale nechce prozradit, je to výrobní tajemství.
Dokonce i při zpracování hroznů je zapotřebí tvořivosti. Například kvalitní červená vína dozrávají v dubových sudech, ale to v El Gouna není možné, protože dřevo se v této atmosfeře roztahuje a do sudu vniká vzduch, který víno úplně zničí. Proto v Kouroum of the Nile víno zraje pouze v nerezových tancích s přidanými kusy dřeva, které tak dopomůžou vínu k dřevitému aroma i chuti.

Výroba pod státním dohledem

K dalším překážkám patří i přísná pravidla egyptské vlády. Stát přesně řídí výrobu vína a dokonce určuje, kolik lahví smí vinařství ročně nalahvovat. V současné době se jedná o limitní čtyři miliony lahví ročně.
Práce ve vinařství denně sledují vládní úředníci. Právě oni v dopoledních hodinách odemykají dveře a večer zamykají plnicí linku. Rania Kallas ale zdůrazňuje, že je ani toto neodradí: "Bojujeme proti slunci, písku a vládě. To je důvod, proč jsou naše víno tak silná."
Vinařství Kouroum of the Nile získalo v poslední době i řadu evropských ocenění, mimo jiné na Decanter World Wine Awards v Londýně a na Challenge Millésime Bio v Montpellier ve Francii. Ve střednědobém horizontu dokonce nevylučuje expanzi do zahraničí, ale už nyní platí - Egypt je zpět na světové vinařské mapě.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Divoké víno, prapředek révy vinné

Vzácná popínavá rostlina I když se postupem času její výskyt snižoval, roste réva divokého vína například u Rýnu, Mohanu i Mosely. V minulosti byla také rozšířena v zátopových oblastech Německa na horním Rýnu jakož i u Darmstadtu dolů k Basileje, ale také v mokřinách Dunaje. Nicméně řeč není o révě jako dnes pěstované rostlině (latinský název Vitis vinifera subsp. vinifera), ale o divoké révě vinné (Vitis vinifera subsp. sylvestris ), o rostlině, ze které dnešní pěstované odrůdy původně vzešly.  Neměla by být zaměňována s tzv divokým vínem, které popíná zdi mnohých domů. To je obvykle buď samo se pnoucí pětilisté tzv. psí víno ( Parthenocissus quinquefolia ) nebo trojlisté ( Parthenocissus tricuspidata ). Obě rostliny jsou z čeledi rodiny révy vinné, původně pocházejí z východní části Severní Ameriky a jsou často používány pro ozelenění obvodových stěn, protože jejich listy neopadávají, naopak na podzim se obarví nádhernou červenou.

Největší sud na světě je z Francie

Největší vinný sud je z Languedocu Největší sud na světě s kapacitou 300 tisíc litrů vína je dvanáct metrů dlouhý, má průměr šest metrů, váží 40 tun a patří Château Puech-Haut . K jeho výrobě spotřeboval bednář Nousseet 37 tun dubového dřeva. Ačkoli může sud pojmout stovky tisíc litrů vína, nesmí být použit pro tento účel. Gérard Bru, vlastník vinařství, řekl, že obří sud pravděpodobně použije pro nejrůznější aktivity a možná dokonce uvnitř udělá vinotéku. Château Puech-Haut je známé i svým spojením s uměním. Gérard Bru zve různé populární umělce k dekoraci běžných sudů. Mnohé z nich jsou nyní vystaveny v galeriích a soukromých sbírkách po celém světě. Tradice Mercieru Sud z Languedocu není první francouzský obří sud. Například na konci XIX století Eugene Mercier ze stejnojmenného šampaňského domu ukazoval obří sud na různých pařížských výstavách. Jeho první sud byl relativně malý, uchoval asi 75.000 lahví (50 tisíc litrů), ale jeho další a nejznámější sud vyroben