Přeskočit na hlavní obsah

40 let výročí Judgment of Paris, David porazil Goliáše

Bottle Shock

Před čtyřiceti lety - 24. května 1976 - se v Paříži uskutečnila slavná slepá degustace, která zamíchala kartami a odstartovala globalizaci vinařského průmyslu. Je to klasický příběh Davida a Goliáše, kdy kalifornská vinařství Chateau Montelena a Stag’s Leap překonala své francouzské protějšky a zapsala tak vinařství z Napa Valley na mapu světa. Je o tom napsaná kniha i natočený film.
Tuto degustaci zorganizal britský obchodník s vínem Steven Spurrier, který za peníze z rodinného dědictví koupil v Paříži v Cité Berryer prodejnu vín. Už od roku 1973 se Spurrier a jeho asistentka Patricia Gallagher zajímali o kalifornská vína, protože je k tomu ponoukali stálí zákazníci Robert Finigan, vydavatel Insider's Guide to Wine, a vinařský kritik Frank Prial z NY Times.

Organizace degustace bez peněz

Gallagher zavzpomínala: "Mým úkolem bylo se Stevenem připravit degustaci. V té době jsme se zcela přirozeně zaměřovali jen na francouzská vína pro naše kurzy l'Academie du vin a pro Stevenův obchod Caves de la Madeleine. Neměli jsme na degustaci žádný rozpočet a měli jen zprotředkované znalosti o několika málo nových kalifornských butikových vinařstvích. Jsme velmi zavázáni Robertu Finiganovi, v letech od 1972-1990 vydavateli soukromého vinného bulletin, který k oběma vinařstvím obrátil naši pozornost a zařídil nám jejich návštěvu."
Jako správný marketingový tah se ukázalo využít dvousetleté výročí Spojených států. "Ve své korespondenci s Chateau Montelena jsem naši degustaci uváděla jako "The Bicentennial Tasting," vlasteneckou akci na oslavu amerického dvoustého výročí, kdy díky účasti francouzských degustátorů obrátí svou pozornost ke kalifornským vínům i vysoce uznávaní odborníci."

Komerční dopad

Degustace se konala v pařížském hotelu InterContinental 24. května 1976. První zprávu o úspěchu amerických vinařství přinesl v Time Magazine článek o pouhých 200 slovech, který napsal George Taber, který tehdy žil ve Francii a který o degustaci později napsal zmíněnou knihu. A ani článek v Time ze 7. června 1976 nevzbudil takovou pozornost, protože byl zastíněn skandálem z West Pointu. Text z Paříže se proto objevil v nové sekci magazínu "moderní bydlení" až na straně 58.
Přesto byl dopad vítězství okamžitý. Jim Barrett, majitel Chateau Montelena, pamatuje jak stále zvonil telefon a všichni chtěli jejich Chardonnay.
Z celkového počtu 2200 kartonů tohoto vína zbylo ve vinařství do dnešních dnů pouhých 11 lahví. Tyto lahve jsou neprodejné, ale rodina Barrettů je užívá pro dobročinné účely. V roce 2014 byla láhev slavného ročníku 1973 vydražená za 24.000 USD, které následně získala dětská nemocnice na Haiti.

A zcela jiným příběhem už je, že právě nedosažitelná cena vína z Chateau Montelena stojí za příběhem dvou kalifornských startupistů, kteří - když na něj nemají - si ho prostě vyrábějí synteticky.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Divoké víno, prapředek révy vinné

Vzácná popínavá rostlina I když se postupem času její výskyt snižoval, roste réva divokého vína například u Rýnu, Mohanu i Mosely. V minulosti byla také rozšířena v zátopových oblastech Německa na horním Rýnu jakož i u Darmstadtu dolů k Basileje, ale také v mokřinách Dunaje. Nicméně řeč není o révě jako dnes pěstované rostlině (latinský název Vitis vinifera subsp. vinifera), ale o divoké révě vinné (Vitis vinifera subsp. sylvestris ), o rostlině, ze které dnešní pěstované odrůdy původně vzešly.  Neměla by být zaměňována s tzv divokým vínem, které popíná zdi mnohých domů. To je obvykle buď samo se pnoucí pětilisté tzv. psí víno ( Parthenocissus quinquefolia ) nebo trojlisté ( Parthenocissus tricuspidata ). Obě rostliny jsou z čeledi rodiny révy vinné, původně pocházejí z východní části Severní Ameriky a jsou často používány pro ozelenění obvodových stěn, protože jejich listy neopadávají, naopak na podzim se obarví nádhernou červenou.

Největší sud na světě je z Francie

Největší vinný sud je z Languedocu Největší sud na světě s kapacitou 300 tisíc litrů vína je dvanáct metrů dlouhý, má průměr šest metrů, váží 40 tun a patří Château Puech-Haut . K jeho výrobě spotřeboval bednář Nousseet 37 tun dubového dřeva. Ačkoli může sud pojmout stovky tisíc litrů vína, nesmí být použit pro tento účel. Gérard Bru, vlastník vinařství, řekl, že obří sud pravděpodobně použije pro nejrůznější aktivity a možná dokonce uvnitř udělá vinotéku. Château Puech-Haut je známé i svým spojením s uměním. Gérard Bru zve různé populární umělce k dekoraci běžných sudů. Mnohé z nich jsou nyní vystaveny v galeriích a soukromých sbírkách po celém světě. Tradice Mercieru Sud z Languedocu není první francouzský obří sud. Například na konci XIX století Eugene Mercier ze stejnojmenného šampaňského domu ukazoval obří sud na různých pařížských výstavách. Jeho první sud byl relativně malý, uchoval asi 75.000 lahví (50 tisíc litrů), ale jeho další a nejznámější sud vyroben

Egyptské vinařství na břehu Rudého moře

Miliardářovo vinařství s libanonským vedením Přestože staří Egypťané vyráběli a rádi konzumovali dobré víno, dnešní Egypt je na vinařské mapě pro příznivce vína bílým místem.  To už ale tak úplně neplatí. V egyptském letovisku El Gouna vzdáleném 22 kilometrů severně od Hurgády je vinařství Kouroum of the Nile, které řídí Libanonka Rania Kallas a o výrobu vína pečuje její manžel Labib Kallas. Cíl je jasný - vyrobit na pobřeží Rudého moře dobré egyptské víno. Kouroum of the Nile Nebe nad El Gouna je dokonce i v zimě bezchybně modré, bez srážek, teploměr i nyní ukazuje příjemných 20 stupňů Celsia. To je sice ideálem pro všechny milovníky slunce, kteří chtějí uniknout evropské zimě a několik dní relaxovat na pobřeží Rudého moře, pro vinice ani víno to ovšem úplně ideální není.  Alkohol je tabu Egypt je nejlidnatější zemí v arabském světě, většina z jeho 85 milionů obyvatel jsou muslimové a islám konzumaci alkoholu zapovídá . "Alkohol je zde stále tabu," říká Rania