Přeskočit na hlavní obsah

Škody způsobené špatným postřikem dosáhnou 1,6 milionu dolarů. Neví se, kdo je zaplatí

Postřik, který je v zahraničí zakázaný

Sedm vinic v Marlborough ošetřil dodavatel nevhodným postřikem. Asi 5 km od Blenheimu vzdálené vinice na pláních okolo Wairau tak vyprodukují hrozny i víno nevhodné pro export.
Konzultant Murray Paterson, který v této situaci pěstitelům radí, potvrdil, že postřikem Perk Supa na bázi fosforu a draslíku byly vinice ošetřené v březnu.
Tento produkt svaz pěstitelů New Zealand Winegrowers nedoporučuje, protože jeho prahové hodnoty jsou vyšší a neumožňují vyvážet vína na klíčové trhy jako je Kanada. Hrozny ošetřené tímto postřikem budou pravděpodobně neprodejné, ledaže by byly použity na výrobu vína určeného výlučně pro novozélandský trh, kde se připouští prahové hodnoty vyšší. Ale i tak bude výkupní cena hroznů mnohem nižší a pěstitelé získají zpět jen malou část nákladů. "Tato chyba bude stát pěstitele jejich příjmy dva příští roky," řekl Paterson.

Kdo zaplatí škody a kdo za ně může

Cena nekontaminovaných předpokládaných 900 tun hroznů získaných ze všech ošetřených vinic by byla asi 1,6 milionu NZD a tuto částku se pěstitelé snaží získat od dodavatele postřiku zpět. Paterson uvedl, že je pravděpodobné, že dodavatel má nějaké pojištění odpovědnosti za škody, ze kterého by mohla být škoda uhrazená, ale dodavatel nechtěl tento případ komentovat. Podle Patersona nejednal dodavatel úmyslně a v deníkových záznamech poctivě uvedl podrobnosti kde, kdy a jaký postřik používal.
Philip Manson, ředitel Sustainable Winegrowing New Zealand, poznamenal, že nechce komentovat jednotlivé případy, ale že platí doporučení nepoužívat postřik Perk Supa, i když je na Novém Zélandu povolený, a to právě kvůli problémům na exportních trzích. 
Clive Jones, předseda Wine Marlborough, řekl, že je velmi vzácné zmýlit se při použití postřiků. Podle něj jsou pravidla New Zealand Winegrowers jasná a je přesně uvedené, které postřiky jsou povolené.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Divoké víno, prapředek révy vinné

Vzácná popínavá rostlina I když se postupem času její výskyt snižoval, roste réva divokého vína například u Rýnu, Mohanu i Mosely. V minulosti byla také rozšířena v zátopových oblastech Německa na horním Rýnu jakož i u Darmstadtu dolů k Basileje, ale také v mokřinách Dunaje. Nicméně řeč není o révě jako dnes pěstované rostlině (latinský název Vitis vinifera subsp. vinifera), ale o divoké révě vinné (Vitis vinifera subsp. sylvestris ), o rostlině, ze které dnešní pěstované odrůdy původně vzešly.  Neměla by být zaměňována s tzv divokým vínem, které popíná zdi mnohých domů. To je obvykle buď samo se pnoucí pětilisté tzv. psí víno ( Parthenocissus quinquefolia ) nebo trojlisté ( Parthenocissus tricuspidata ). Obě rostliny jsou z čeledi rodiny révy vinné, původně pocházejí z východní části Severní Ameriky a jsou často používány pro ozelenění obvodových stěn, protože jejich listy neopadávají, naopak na podzim se obarví nádhernou červenou.

Největší sud na světě je z Francie

Největší vinný sud je z Languedocu Největší sud na světě s kapacitou 300 tisíc litrů vína je dvanáct metrů dlouhý, má průměr šest metrů, váží 40 tun a patří Château Puech-Haut . K jeho výrobě spotřeboval bednář Nousseet 37 tun dubového dřeva. Ačkoli může sud pojmout stovky tisíc litrů vína, nesmí být použit pro tento účel. Gérard Bru, vlastník vinařství, řekl, že obří sud pravděpodobně použije pro nejrůznější aktivity a možná dokonce uvnitř udělá vinotéku. Château Puech-Haut je známé i svým spojením s uměním. Gérard Bru zve různé populární umělce k dekoraci běžných sudů. Mnohé z nich jsou nyní vystaveny v galeriích a soukromých sbírkách po celém světě. Tradice Mercieru Sud z Languedocu není první francouzský obří sud. Například na konci XIX století Eugene Mercier ze stejnojmenného šampaňského domu ukazoval obří sud na různých pařížských výstavách. Jeho první sud byl relativně malý, uchoval asi 75.000 lahví (50 tisíc litrů), ale jeho další a nejznámější sud vyroben

Egyptské vinařství na břehu Rudého moře

Miliardářovo vinařství s libanonským vedením Přestože staří Egypťané vyráběli a rádi konzumovali dobré víno, dnešní Egypt je na vinařské mapě pro příznivce vína bílým místem.  To už ale tak úplně neplatí. V egyptském letovisku El Gouna vzdáleném 22 kilometrů severně od Hurgády je vinařství Kouroum of the Nile, které řídí Libanonka Rania Kallas a o výrobu vína pečuje její manžel Labib Kallas. Cíl je jasný - vyrobit na pobřeží Rudého moře dobré egyptské víno. Kouroum of the Nile Nebe nad El Gouna je dokonce i v zimě bezchybně modré, bez srážek, teploměr i nyní ukazuje příjemných 20 stupňů Celsia. To je sice ideálem pro všechny milovníky slunce, kteří chtějí uniknout evropské zimě a několik dní relaxovat na pobřeží Rudého moře, pro vinice ani víno to ovšem úplně ideální není.  Alkohol je tabu Egypt je nejlidnatější zemí v arabském světě, většina z jeho 85 milionů obyvatel jsou muslimové a islám konzumaci alkoholu zapovídá . "Alkohol je zde stále tabu," říká Rania